- 2013 -

Ahoj vážení a milí... ty jo, to je doba, kdy jsem tu napsala nějaký článek, to se vlastně divím pokaždé, když se na něco nového vrhnu. Ale kdo má čas? Já ne.

Je však už konec roku 2013. Nepřijde vám, že tenhle rok utekl tak nějak rychleji? 

Deník zhuntovaného studenta 1. část

No. Co vám budu vykládat. O prázdninách jsem neměla na sepisovnání plků moc času. Divíte se - jak to? Vždyť  měla prázdniny a určitě se dost času nudila! Ale kde pak! Nenudila. To až teď. Když jsme (levou nohou) vstoupili do třetího a taky posledního ročníku naší milované vošsp. Samozřejmě, že jsem před chvílí začala psát slavný úvod k mé absolventské práci. Ale proč psát úvod, když vám něco můžu sdělit na mém krásném blogu, který tu tak dlouho ležel ladem?

Na co v létě nezapomenout

MILUJU LÉTO.

Strávila jsem pár dní na Vysočině u rodičů. Jak jsem si zvykla na městský ruch, došlo mi, že léto na vsi je tak nějak krásnější než ve městě. Ovoce se zahrádky, opalování se na zahradě.

Tipy na skvělé léto. Co byste o letních prázdninách měli stihnout/udělat/podniknout.:

Chill out festival očima Summer.

Aneb to je pohoda, když je pohodička.

Náš první společný festival! Tedy myšleno náš, jakožto nejlepších kamarádů z vošsp. Můj, Ginger, Johnův a Ananasův. Upřímně, do poslední chvíle jsem ani nevěřila, že nám to doopravdy vyjde. KAŽDOPÁDNĚ vyšlo. A ve výsledku, i na některé nepříjemnosti, bych ho dokonce ohodnotila na výbornou!

United Island a hudební tipy.

Slyším jen své kamárady a známé, jak mě lanaří do dalších článků, protože to teď dost zanedbávám. A co jiného by to mělo být za články, když né takové malé reportíky z toho, co se okolo mě v poslední době událo. No - v poslední době, je pravda, že od posledního článku uběhlo pár týdnů. Ale nevadí. A s chutí do toho, ať můžete závidět, co jsem kde všude zažila. Lenoši.

Bez komentáře.

Zkoušky zkoušky zkoušky.

Tak co, učíš se? Kdy máš tu zkoušku? Kolik zkoušek ti ještě zbývá? Co máš teď za zkoušku? Za kolik máš zkoušku? Učila ses na tu zkoušku??? UČ SE!!!! 

Burn calories, not electricity.

Burn calories, not electricity - Tak tohle je naše nové pracovní heslo/pravidlo.

Jsou vůbec nějaký lajky v poslední době?

Všechno je hrozně divný. S kamarádkou se rozešel její milovaný, kterýho měla opravdu moc ráda. Nebo piju sama pivo na Nábřeží aniž bych chtěla. A tak. Ale snažíme se být normální, i když nám to moc nejde. Možná se snažíme právě až moc.

Nové boty, buzince a jiné patálie

Jak většina víte, moje nálada stojí poslední dobou za houby, ale třeba včera jsem prožila super den a myslím, že by zde měly být moje poznatky ukotveny a zvěčněny.

Keep on running.

Nestačím zírat, do čeho jsem se uvrtala.

Jak ke špinavým kalhotám Kaki přišla

Včera jsem se dost nudila. Vstřebávala jsem páteční zážitek viz.: 

http://gingerandsummer.blogspot.cz/2013/05/koncert-pnk-ocima-summer.html) a nevěděla jsem, co odpoledne dělat. Sportovat se mi tentokrát moc nechtělo, protože jsem byla trochu unavená. Seděla jsem v kuchyni, ládovala se buchtou od maminky. 

Pozvala jsem tedy Kaki na návštěvu, na čaj a jablkový závin. Připadám si tak hrozně dospěle, když říkám, že někoho zvu na návštěvu. A baví mě se o něj starat a zajímat se, co si dá k pití, jestli vodu, čaj, kávu nebo něco ostřejšího. Nabídnu mu to, co zrovna mám napečeného (od maminky) a ujišťuju se, jestli ještě nemá hlad. Jsem jak dokonalá hospodyňka!

Koncert P!nk očima Summer

Tak. Dnes jsem měla již po několikáté možnost vidět P!nk!!!! Poslední dobou jsem jí však moc neposlouchala. Nové písně moc neznám. Pořád je hrajou v rádiích a mě to leze akorát krkem. Třeba v práci. Za celý den ji slyším cca 110 krát. A to se prostě musí oposlouchat. Ne, kecám. Pár tracků můžu poslouchat v kuse celý den. Jen jsem se na starý kolena našla v jiných stylech, než je P!nk. Ale na koncert jsem se vypravit musela. Přece jenom byla můj vzor pár let. Milovala jsem jí. Plakáty, články, tričko, tetování, fanklub. Platonická láska.

10. 5. 2013

Jarní předsevzetí aneb change your life

Co chci dělat, čeho chci dosáhnout na jaře/v létě 2013:

Jak jsem obsluhovala anglického krále aneb já a moje obživa.

Vždycky jsem si hledala různé brigády. Rozdávala jsem letáky. Mnozí si pamatují, jak jsem je otravovala, ať mi s nimi jdou pomoci. Ano, potřebovala jsem pomoc jak fyzickou tak hlavně psychickou. Díky bohu za to, že existují telefony. Nasadit handsfree, batoh plný těch přihlouplých reklam, nasměrovat se směr výčapské schránky a volat s Klér nebo Petou. Ať byla zima, fujavice, déšť, musela jsem nakráčet a rozdávat ty nesmysly. Taky jsem vyráběla zmrzlinu ve fabrice. U pásu. Skládat Míšu do krabice nebo plnit celé vaničky zmrzlin. Vidět, jak se nějaký polárkový dort nepovede, vhodí se do velké nechutné kádě a směs se vrací zpátky do oběhu. Olíznout kus nezabalené zmrzliny. Proč ne. Zmrzlinu jsem taky nějakých těch pár lét prodávala ve stáncích. To jsem milovala.  Uždibovala jsem a  uchutnávala a hlavně, byla celý den venku.

Ale co dělat teď v Praze, když mám mnohem více nákladů? Invetury, hostesky. Jednorázoé brigády. Nevíte kdy přijdou, kdy budete potřeba. Hledala jsem. Uvažovala jsem taky o dráze internetové modelky. Začala jsem chodit na plasmu a snášela hodinu jehlu zapíchlou ve své ruce.

Pak mi ale moje kamarádka dohodila práci ve známém hotelu Hilton. Mně, která neumí donést ani kávu z linky ke stolu, aniž by ji nerozlila.

Zpětná vazba na předzkouškový tramp

A jsme zpátky z výletu. Bylo to náročné, vtipné, zábavné a svým způsobem trochu zvláštní.

Co sebou na trampský výlet

V pátek vyrážíme na výlet. Na Křivoklát a tak. S Ginger jsme napsali seznam, co sebou. Abychom neměli žádné zbytečnosti, ale jen věci, které opravdu využijeme. A nechceme, aby nás boleli záda od těžkého batůžku. Teda snad nám tam někdo nedá třeba cihlu. Ale já si beru jen malej batůžek, takže se mi tam naštěstí když tak nic navíc nevejde! (Takže ostatní si dejte pozor)

Takže tady máte tip/seznam, co nezapomenout, když vyrážíte na cesty. Myslím, že se to bude hodit všem - obzvlášť teď před prázdninami. 

A TADY TO JE:

1. máj - lásky čas?

Konečně je květen!!!!!

Hejty všedního dne

Tak jen, aby řeč nestála. A taky proto, že jsem unavená tak, že se mi nechce spát.

HEJTY:

Kartonáž a divný sobotní den.

Předmluva

Po dlouhé době nový článek. Můj milovaný notebook byl totiž indisponován a udělal si ozdravný výlet až do daleké Ostravy, kde mu vyměnili paměť a teď po dvou letech běží zase jako hodinky. A přísahám. Tady přede všemi. Že se k němu budu chovat slušně a víc než slušně a nedopustím, aby mi zase málem umřel. To by bylo největší zlo a já bych byla donucena vyšplhat ty sálodlouhé schody co vedou k Nuseláku a pak skočit z té ohromné výšky na nějakého mého milého souseda. A to nechci! :) Každopádně, Zuzano, přejdi k věci.

Esejo-úvaho-pohadko-fejeton o bezďácích

Je ráno a vy spěcháte na tramvaj. Naskočíte do ní a všude je spousta potících se lidí, je totiž zrovna léto a teploměr ukazuje podstatně vysoko. Lidé se na vás mačkají, nikde ani kousíček pro prostor vaší osobní zóny. Pak ale zmerčíte jediné volné místo k sezení. Proč je volné, když je tu tolik pasažérů, pomyslíte si. Prodíráte se davem k volné sedačce. Ejhle. Za volnou sedačkou sedí člověk. No, člověk. Spíče neandrtálec. Tvrdě odchrupuje, je celý špinavý. Roztrhané oblečení, na nohou krokodýlí boty. Tedy, ne že by byly z krokodýlí kůže, jen mají obrovskou lochnu, ze které mu lezou plesnivé dlouhé nehty. A co teprve ten puch, který ucítíte a začne se linout po celém dlouhém vagónu. Co teď? Risknete to a sednete si vedle něj nebo se radši budete otírat zadnicí s ostatními? 

Sunday Morning

Když se řekne nedělní ráno vybaví se mi snídaně v posteli a notebook s oblíbeným seriálem/filmem :) Miluju nedělní rána kdy se nevyhrabu z postele a do oběda a z pyžamka mnohdy celý den :)

Happy Easter

Velikonoce. Dodnes nechápu, proč se tenhle svátek stále dodržuje. Tedy, chápu ty, které zajímá důvod křesťanský, ale proč musíme barvit vejce i my, ateisti, bezvěrci a ostatní nekřesťani? Jediné, co si na tomhle prazvláštním svátku užíváme je jídlo. To bychom totiž nebyli my Češi. Beránek, mazanec, chlebíček. Dnes jsem se taky dozvěděla něco o sekanici. Nevím, proč si musíme dávat důvody i k tomu, abychom se přejedli. Tyhle dny mi připomínají veledílo od francouzského režiséra La Grande Bouffe neboli Velká žranice. Kdo neviděl, měl by doplnit své filmové nedostatky a ihned stáhnout. Já jsem měla to štěstí vidět tento snímek v rámci údajného filmového semináře. Od té doby, když jím více než je zdrávo, si na ty pány, kteří vystupovali ve Velké Žranici, vzpomenu a doufám, že nedopadnu jako oni. I když k tomu často nemám daleko. Třeba teď, kdy jsem za dva dny stihla zpucovat více jídla, než za tři týdny bez maminky. DÍKY MAMI!

Kulturní akce duben

Dnes vám přinášíme kulturní tipy na měsíc duben, aneb které události bychom neměli zmeškat!!!!

Studentský život

Vůbec jsem nevěděla, o čem bych dnes mohla psát. Slíbila jsem, mé drahé kamarádce Aničce (o jejích aktivitách se tu později také dozvíte), že jí zase pobavím mýma plkama, protože je jediná, která náš blog bude poctivě sledovat. Nebo alespoň doufám :-) Vzbudila jsem se s pocitem, že jsou dnes vlastně prázdniny. A ejhle, od tří hodin mě čeká osmihodinová šichta v práci.

Co všechno nás poslední dobou překvapilo

ORCHESTR

Neustále nás drásal nedostatek kulturních zážitků v našem volném čase. To je samá hospoda, pivo, víno. Cíl večera ožrat se jak hovado.
Pár kultur jsme sice dosáhli v podobě koncertů nebo skvělých djů hrajících po klubech, ale tož takhle si pravou kulturní událost nepředstavujeme. Tedy ani tak, že se inspirujeme na známém facebookové stránce "Co je v Praze zadarmo". Párkrát nás totiž zlákali na kdejakou výstavu nebo promítání filmů, které však skončilo fiaskem a my opět skončili kde? No ano, nad kríglem zlatavého moku.
Ale jednoho krásného středečního večera jsme se vypravili na Mezinárodní český symfonický orchestr do Obecního domu. Oblékli jsme si šatečky a kvádra a vyrazili jsme. Člověk si připadal hned kultivovaněji, mezi tou pražskou smetánkou a nevkusnýma lejdís a džentlmens. I když tomu vůbec nerozumíme, byli jsme jako u vytržení a čekali, co přijde. A hle! Líbilo se! Týden co týden asi chodit nebudeme, ale jednou za čas to opravdu přijde vhod. Takže DOPORUČUJEM. 

Co všechno nás poslední dobou sere

POČASÍ

Je dvacátého sedmého března. Velikonoce za dveřma. Člověk by si řekl, že v tuhle krásnou jarní dobu, bude opravdu JARO. Ale ne. Obloha plná mraků, vítr studený jak psí čumák a na teploměru mínus tři. Nezačíná náhodou podzim? Tohle mě opravdu dokáže nasrat. Miluju teplo, jaro, zelenou trávu, rozkvetlý stromy. Nemůžu se dočkat toho, až si jen tak dřepnu na lavičku, na deku, na nábřeží nebo do parku. S flaškou vína, vodní dýmkou a budu polemizovat se svýma kamarádama. Obleču si jen tričko, sukni a svetřík. Dám si zmzrlinu a nebude mě bolet v krku. Půjdu si zaběhat a nebudu muset mít tu trapnou čelenku na uši, ve který vypadám jak pitomec. Vypnu topení a budu spát při otevřeném oknu poslouchat opilý turisty z protějšího hotelu. Kdy to konečně přijde? Globální oteplování je SHIT.