Tak jen, aby řeč nestála. A taky proto, že jsem unavená tak, že se mi nechce spát.
HEJTY:
pondělí 29. dubna 2013
neděle 28. dubna 2013
Kartonáž a divný sobotní den.
Předmluva
Po dlouhé době nový
článek. Můj milovaný notebook byl totiž indisponován a udělal si ozdravný výlet
až do daleké Ostravy, kde mu vyměnili paměť a teď po dvou letech běží zase jako
hodinky. A přísahám. Tady přede všemi. Že se k němu budu chovat slušně a víc
než slušně a nedopustím, aby mi zase málem umřel. To by bylo největší zlo a já
bych byla donucena vyšplhat ty sálodlouhé schody co vedou k Nuseláku a pak
skočit z té ohromné výšky na nějakého mého milého souseda. A to nechci! :)
Každopádně, Zuzano, přejdi k věci.
středa 3. dubna 2013
Esejo-úvaho-pohadko-fejeton o bezďácích
Je
ráno a vy spěcháte na tramvaj. Naskočíte do ní a všude je spousta potících se
lidí, je totiž zrovna léto a teploměr ukazuje podstatně vysoko. Lidé se na vás
mačkají, nikde ani kousíček pro prostor vaší osobní zóny. Pak ale zmerčíte
jediné volné místo k sezení. Proč je volné, když je tu tolik pasažérů,
pomyslíte si. Prodíráte se davem k volné sedačce. Ejhle. Za volnou
sedačkou sedí člověk. No, člověk. Spíče neandrtálec. Tvrdě odchrupuje, je celý
špinavý. Roztrhané oblečení, na nohou krokodýlí boty. Tedy, ne že by byly z krokodýlí
kůže, jen mají obrovskou lochnu, ze které mu lezou plesnivé dlouhé nehty. A co
teprve ten puch, který ucítíte a začne se linout po celém dlouhém vagónu. Co
teď? Risknete to a sednete si vedle něj nebo se radši budete otírat zadnicí s ostatními?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)