Je
ráno a vy spěcháte na tramvaj. Naskočíte do ní a všude je spousta potících se
lidí, je totiž zrovna léto a teploměr ukazuje podstatně vysoko. Lidé se na vás
mačkají, nikde ani kousíček pro prostor vaší osobní zóny. Pak ale zmerčíte
jediné volné místo k sezení. Proč je volné, když je tu tolik pasažérů,
pomyslíte si. Prodíráte se davem k volné sedačce. Ejhle. Za volnou
sedačkou sedí člověk. No, člověk. Spíče neandrtálec. Tvrdě odchrupuje, je celý
špinavý. Roztrhané oblečení, na nohou krokodýlí boty. Tedy, ne že by byly z krokodýlí
kůže, jen mají obrovskou lochnu, ze které mu lezou plesnivé dlouhé nehty. A co
teprve ten puch, který ucítíte a začne se linout po celém dlouhém vagónu. Co
teď? Risknete to a sednete si vedle něj nebo se radši budete otírat zadnicí s ostatními?
A
co to vůbec bylo za člověka? Bezdomovec. Otrava. Otrapa. Smraďoch. Žebrák.
Tohle si většinou pomyslí každý z nás. Ale co to bývalo za člověka? Odkud
pochází, co má za školu a kde pracoval? A co jeho žena? Má děti? Jaký je jeho
životní príběh, proč se ocitnul bez střechy nad hlavou? Na tyhle otázky se již
nikdo neptá. Každý vidí jen to, co vidí jeho oči a cítí jeho nos. Ten člověk mohl
být mnohem lepší než jsme my. Mohl mít zajímavější život než máme my. Ale pak
se něco stalo a on skončil jako nuzák.
Mohla
se mu přihodit spousta věcí. Třeba se rozvedl a přišel o zaměstnání. To jsou
totiž dva nejčastější důvody, proč tyhle lidi denně potkáváme na ulici. Další
příčiny jsou například odchod z výkonu trestu nebo z ústavní výchovy.
Dluhy. Gamblerství a v neposlední řadě alkohol a drogy.
Rozděluji
bezdomovce na takové dvě skupiny. Právě na ty, kteří jsou drogově či alkoholově
závislí. Ti většinou žebrají na ulici, kradou pro vlastní potřebu a za účelem
dalšího prodeje, nebo dokonce prodávají svá těla, aby získali jakýmkoliv
nelegálním způsobem peníze na svoji dávku. Často bývají nepříjemní, arogantní a
zlí. Takových se bojíme, když nás žádají o drobné nebo o cigaretu.
Další
skupinou bych označila právě ty, kteří se na ulici ocitli ne vlastní vinou.
Tedy samozřejmě že je to byla jejich vina, ale spíše vlastní blbost.
Co
nám však z toho zatím plyne? Že se vlastně bezdomovcem může stát každý z nás.
Semele se více věcí najednou, nebudete vědět, kterou životní situaci řešit
přednostně. Budete ve stresu a vaši kamarádi už nebudou schopni vám nadále
pomoci a tak se jednoho dne neprobudíte ve své peřině, ve svém bytě. Ale na
lavičce hlavního nádraží. A váš soused může být bezdomovec, kterému jste se v tramvaji
úspěšně vyhli. A třeba vám řekne pár fíglů a tipů, jak na ulici vůbec přežít.
Z vlastní
zkušenosti, tedy z praxe vím, že všichni opravdu nejsou takoví, jak si
společnost myslí. Neomlouvám je, ale občas bychom se možná nejprve mohli zamyslet sami nad sebou
než odsuzovat ostatní. Protože i v běžné společnosti jsou lidi, kteří jsou fajn
a ti, kteří nás otravují jen svoji přítomností. A tak je to i u bezdomovců.
Jeden je takový a druhý makový. Jeden se snaží a druhý ne. Jeden je zlý a druhý
hodný.
Vždy
mě potěší, když na Václavském náměstí potkám své ex-klienty, a oni mě z vesela
zdraví a ptají se, jak se mám. Jejich otázka se mi zdá mnohem více upřímnější
než kdyby se mě na to zeptal kdokoliv z vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat