Čím jste chtěli být a čím jste teď?

Když jsem byla malá...

vždycky jsem chtěla být malířkou. Bavilo mě kreslit a ty muří nohy mi přišli jako od toho nejbáječnějšího malíře. Kreslila jsem dnes a denně a největší radost z narozeninového dárku, jsem samozřejmě měla z krásně nového úžasného skicáku a voňavých pastelek. Kreslila jsem všechno možné. Taky jsem se pokoušela možná dělat nějaký návrhy oblečení, které mám ještě doma někde schované. Pak jsem zjistila, že to vlastně ani tak pěkné není a že spolužáci, co chodili do výtvarky, malují trochu na jiném levelu, tak jsem od toho upustila. 

Takhle jsem vybarvila omalovánky ve 23 letech. Ale měla jsem málo pastelek.

Taky jsem chtěla být paní učitelkou. Ani nevím proč, ale každá holka si tím musí projít. Hrála jsem si na školu (i sama :D) a měla jsem vytuněnou třídní knihu. V té době jsem taky koketovala s myšlenkou, že se stanu manekýnkou. Nevím, co mě na tom tak uchvátilo. Teď bych ty pozitiva samozřejmě definovala asi líp - byla bych krásná, měla dlouhé nohy, cestovala bych a vydělávala miliony a moje tvář by byla značkou všech světových módních časopisů. Každopádně když jsem byla malá, měla jsem dost široký ramena a moc pěkná jsem nebyla, takže si mě nemohl žádný hledač talentů všimnout. Smůla, Zůzo. 

Hmm.. takhle by mi to slušelo co? :D

Když jsem byla větší chtěla jsem pracovat v cestovním ruchu. Sice si ve škole vždycky mysleli, že mi jazyky skvěle jdou, taková pravda to nebyla. Takže jsem se musela vyprdnout i na tohle. A co mě vždycky taky přitahovalo? No přece humanitární pracovnice!!! Už jako malinká jsem vždycky říkala, že budu pomáhat černouškům v Africe, že vymýtím hladomor, budu dělat osvětu. Moc jsem si to přála. Všichni mi nosili z časopisů vystřižené články, kradla jsem pohlednice z africkým motivem z různých organizací a u každého dokumentu, týkající se tohodle problému jsem bulela. Když jsem vyrostla, tak jsem to rok i studovala, ale nezvládla jsem to. To jsem taky bulela, ale proto, že jsem to pěkně posrala. 

A NAKONEC TOHLE? 

Proč?

Teď bych byla klidně malířkou taky. Tou tajuplnou alternativní umělkyní v úžasném ateliéru. V jedný ruce cígo a skleničku vína a v druhý štětec. Tvořila bych kdy by se mi líbilo a každý obraz by se prodával za velice slušnou částku. Prostě bohém!!!! ... manekýnkou chci být tajně stále taky a pracovat v cestovním ruchu taky, třeba letuška. Nebo rovnou pilotka, ovládat celé letadlo, jo to by bylo pro mě! :-) Taky bych byla ráda zpěvačkou, střihačkou, designérkou.

Be what you want to be

Nějak se to všechno přehodnocuje a já nevím proč, protože sociální pracovníci jsem nikdy tak nějak být nechtěla a asi ani nechci. I když pomáhat lidem vlastně asi chci.

Ale co člověku zbývá, když to na něj vlastně zbylo? Nebo jsem se málo snažila? Možná...

Proto gratuluji všem těm, kterým se takové sny vyplnili!!!! Je to báječné. 

A stejná mám takové tušení, že se ještě jednou stanu plnohodnotnou servírkou...

KDY UŽ BYCHOM HLAVNĚ MĚLI VĚDĚT, KAM CHCEME SMĚŘOVAT? KDY?