Chill out festival očima Summer.

Aneb to je pohoda, když je pohodička.

Náš první společný festival! Tedy myšleno náš, jakožto nejlepších kamarádů z vošsp. Můj, Ginger, Johnův a Ananasův. Upřímně, do poslední chvíle jsem ani nevěřila, že nám to doopravdy vyjde. KAŽDOPÁDNĚ vyšlo. A ve výsledku, i na některé nepříjemnosti, bych ho dokonce ohodnotila na výbornou!

Global chill out festival 
pro lepší představu více informací zde: http://www.chill-out.cz/

Na pár festivalech už jsem sice byla, ale od tohodle jsem vlastně vůbec netušila co mám vlastně čekat. Sice jsem takovou hudbu trochu znala, protože nás John párkrát někam vyvedl (a že to byla super) nebo o tom vyprávěl a sám se do něčeho podobnýho angažuje. Ale festival? Co tam bude za lidi? Co si mám vzít za hadry?(no jo, důležité) Měla jsem v hlavě spoustu otázek, na které se mi nedostávalo odpovědi, protože nikdo jsme vlastně netušil.

Pohodové dny

Náročné cestování všech nás čtyř. Ananas a John měli to štěstí že tu velkou štreku z Prahy do Brna absolvovali spolu. Já chuděra to z Prahy musela vzít ještě na otočku k rodičům, takže jsem v autobuse strávila asi pět hodin. A Ginger se poprvé měla ocitnout v novém cizím městě. Doprava tedy trochu stres, ale zvládli jsme to bravurně a v Brně se všichni s úspěchem shledali. Divila jsem se, že jsem si ještě pamatovala cestu, při ní jsem si zavzpomínala, jak jsem jí každý týden musela chodit při cestě do Olomouce. Nostalgie.

Přivítali jsme se a hurá směr Velká Austrálie!

Areál nebylo naštěstí tak složité najít. Zaplatili jsme vstupné a proklouzli jsme dovnitř. Za stany jsme jako š'tastní lidé nemuseli platit, protože prvních sto návštěvníků ho mělo zadarmo (odhadujeme, že tedy všichni návštěvnící). Areál se nám zatím nezdál být moc pěkný. Ale což. V tu ránu začalo pršet tak jsme se utíkali schovat do nejbližšího přístřešku, nadlábli se a čekali až přeháňka skončí. Začala jsem být trochu nervozní, protože představa, že takové počasí bude celé tři dny mě ubíjelo. Ale všichni ostatní pozitivní členové naší výpravy věděli, že tomu tak nebude a za pár chvil bylo po všem. John a Ananas nám postavili stany. My se zabydleli a šli s "placentou" na průzkum a když začali hrát, ulehli jsme se před stage. Od který jsme se pohnuli jen když jsme šli čůrat, pro pivo a na "bagetu". Mimochodem, kdo by nás viděl "jíst bagetu" tak by se asi počůral smíchy... Poslouchali jsme ty boží tracky, odpočívali a večer tančili.

Druhý den jsme pokračovali v podobném duchu. S Johnem jsme zašli do města pro uhlíky do vodní dýmky, která nám ten první den ukrutně chyběla, takže se naše pohoda ještě víc zpohodovala! Taky jsme se šli  projít na louku a proběhli se mezi lučním kvítím. Osvěžili se ve vodě stříkající z velké hadice až jsme byli mokří na kost a pak celý den drkotali zubama a taky trampolína! John skákal o sto šest a dokonce se skamarádil s nějakým další klokaním pidi člověkem. Já si hopsla párkrát a ke všemu s velkou opatrností. Malé velké dětské radosti, při kterých se cítíte ještě víc free. 

Čas tam ubíhal tak nějak jinak. Netušila jsem kolik je hodin celé dny a když jsem se podívala na hodiny, vždy jsem si myslela že je o pár hodin více nebo méně. Ale bylo to jedno. Čas tam byl relativnější než obvykle. 

A tak jak jsme odpočívali... a setmělo se. Šli jsme tančit před stage. Tančíme si chviličku, ale chci si dát cigaretku na naší placentě. Proto jdou i Ananas a Ginger se mnou. A co se nestane. Zjistíme, že někdo Ananasovi odcizil růžovou kabelku s prasátkem. S dokladama, mobilem, peněženkou, a valentýnkou od její nejlepší kamarádky. A náhle bylo po legraci. Jak jen ji tam někdo mohl okradnout?! Nějakej čůrák, který se na festival propašoval na černo kvůli tomu, aby bral lidem věci!!! Určitě. Ale proč zrovna náš Ananas? :-( Vzali jsme baterku a šli hledat po okolí. Nikde nic. Po kabelce se slehla zem. Vymýšleli jsme pak divné scénáře (lupič byl určitě Sandokan nebo Legolas!!!!) a dostali se až k tématům, které nechcete znát, ale my se smáli, až se za břicho popadali a možná že nás to trošičku víc stmelilo. Každopádně v tu noc John rozbil tátovu čelovku, tak snad s tím nebude mít problém :-). 

Náš původní plán, jít spat až ve čtyři hodiny se tedy splnil. Kvůli ukradené kabelce. 

Druhý den jsme museli hned "ráno" kvůli tomu odejít, i když festival trval do pozdního odpoledne. A hodinu jsme trávili na brněnské policejní stanici. A chudák Ananas byl vyslýchán a musel sdělit do podrobna celý náš program.

Víte... stejně asi už chápu, proč Brňáci nesnáší Pražáky a Pražáci Brňáky. Vždycky jsem říkala, sakra, proč. Lidi jako lidi. Ale teď můžu říct maximálně NO WAY. Pražáci jsou možná taky namyšlení burani, ale Brňáci? Jsou na tom stokrát hůř. A nemají metro!

Návštěvníci a hudba

Nikdy jsem neměla ráda tyhle typy lidí, co se na festivalu většinou vyskytovali. Ale svým způsobem je obdivuju a líbí se mi. Jsou to novodobí hippie možná. Na pohodu.

Je tak fajn, když si užíváš hudbu, prožíváš, tančíš jak je ti libo. Máš zavřený oči. A myslíš jen na melodii, která splyne s tvýma pohybama, jako byste s ní byli jedno tělo.

A nikdo z těch lidí na vás nečumí, neukazuje, nesměje se. Ať jste takoví nebo makoví, máte na hlavě pytel nebo chodíte nazí. Vaše taneční kreace vypadají, že jste je nejradši měli nechat doma v šuplíku, nikoho nezajímají. Každý si užívá po svém. Piješ - nepiješ. Nikdo tě nenutí. Všichni respektují každého. Slušně se zeptá o půjčení lavičky. A nikdo nepřijel kvůli tomu se "vožrat jako hovado" aby si z festivalu nic nepamatoval. Boží :-) 

Taky byla možnost účastnit se různých workshopů, přednášek, chůze po uhlí, jóga... ničeho takového jsme se bohužel neúčastnili... myslím, že z naší lenosti a pohodlnosti. Snad příště, protože některé témata se zdáli být zajímavé. Vše se týkalo většinou stravování, výživy, životního stylu. A o takové věci by se měl zajímat každý. Protože jste to, co jíte :-)

Všichni jsme si odpočinuli od stereotypu, od lidí, Prahy, starostí, problémů. Tam nic takového prostě ani neexistuje!!! Je to výjimečné.  A příští rok vyrážíme znova a už se nemůžu dočkat! A budeme si víc hlídat kabelky... 

Jsem SPOKOJENÁ. .... "music is what feelings sound like... "

 Jeden z interpretů co jsme mohli slyšet.