Včera jsem se dost nudila. Vstřebávala jsem páteční zážitek viz.:
http://gingerandsummer.blogspot.cz/2013/05/koncert-pnk-ocima-summer.html) a nevěděla jsem, co odpoledne dělat. Sportovat se mi tentokrát moc nechtělo, protože jsem byla trochu unavená. Seděla jsem v kuchyni, ládovala se buchtou od maminky.
Pozvala jsem tedy Kaki na návštěvu, na čaj a jablkový závin. Připadám si tak hrozně dospěle, když říkám, že někoho zvu na návštěvu. A baví mě se o něj starat a zajímat se, co si dá k pití, jestli vodu, čaj, kávu nebo něco ostřejšího. Nabídnu mu to, co zrovna mám napečeného (od maminky) a ujišťuju se, jestli ještě nemá hlad. Jsem jak dokonalá hospodyňka!
Každopádně Kaki. Obě jsme neměly moc dobrou náladu. Obě jsme byly spíše smutné a naštvané, takže nám připadalo super, že nebudeme muset trávit sobotní odpoledne o samotě. Jen co si usedla do kuchyně, tak se rozjela. Postěžovala si a pak jsem si stěžovala já a krásně jsme si notovaly. Říkaly jsme, jak je to moc na hovno a při tom jsme se z plna hrdla smály jak šílené, což bylo dost uvolňující. Dlouho jsme si tak nepopovídaly! Vídáme se sice téměř denně, ale nemáme moc příležitostí si poklábosit o samotě, bez očitých svědků! A to je chyba, protože mi přijde, že jsme občas opravdu jak dvojčata.
Posloucháme stejnou alternativní hudbu a P!nk.
Máme rády stejné filmy.
Máme psychické problémy.
Brečíme a brečíme.
Jsme stydlivé, ale všichni si myslí, že jsme namyšlené husy.
Zamilovaly jsme si sport.
Když jsme se neznaly, chodily jsme na stejné diskuzní fóra.
Máme internetové kamarády.
A možná že bych vyjmenovala ještě spoustu věcí.
Je pravda, že se v něčem na druhou stranu dost lišíme. Momentálně je sice jediná věc, která mě po včerejšku napadá, že jsem větší ochlasta než Kaki. Což nevím, jestli je pozitivní nebo právě naopak.
Po zákusku jsme se totiž rozhodly, že si koupíme trochu vína. Sedly jsme si tedy do blízkého parku. Ujišťovala jsem se, jestli jí nevadí, že bude mít trochu mokrý zadek od dřevěné desky, kde jsme seděly. Protože má nové krásné gatě (které mimochodem párala u mě doma, protože jí hned praskla guma), tak si sedla na plátěnou tašku, co měla sebou. Povídaly jsme si. Třeba o tom, jak se seznámily naše rodiče a o tom, jak její skvělá máma chodí do Q café a objednává si Prague Pridové věci. Popíjely jsme. Smály jsme se. A pak šla Kaki čůrat. Čekala jsem na ní. A dlouho se nevracela. Zapálila jsem si cigaretu, stoupla jsem si na vyvýšené místo a vyhlížela jí. V tu ránu mi přišla sms.
Ležím v trávě!
Popadla jsem naše věci a vydala se jí hledat do černo černé tmy. Naštěstí jsem ji po pár Marco - Polo objevila. Ležela v trávě a pozorovala korunu stromů, pod kterým ležela. Pojď a koukni, jak je to krásný. A v tu chvíli nás zaplavila lavina pocitu, kterou tu těžko popíšu. Sice jsme se po celou dobu cítily jako shit, ale ten moment, kdy ležíte v mokrý trávě, koukáte na strom a na nebe je tak pozitivní, že se nám chtělo skoro brečet. Ale ne ze smutku. Právě proto, že jsme v ten moment byly šťastné a uvědomily jsme si, že to všechno vlastně není až tak zlé. A že pokud nejde o život - jde o hovno. Použiji teď její teorii, kterou se snaží dodržovat a to:
BUĎME POZITIVNÍ!
Novinky v životě Summer:
Přihlásila se na Adidas běh pro ženy 5km. Takže se teď bude v blogu zabývat i tréninkovým plánem na tuto zářijovou událost!
Žádné komentáře:
Okomentovat