Keep calm and love Summer: Koncert P!nk očima Summer

Tak. Dnes jsem měla již po několikáté možnost vidět P!nk!!!! Poslední dobou jsem jí však moc neposlouchala. Nové písně moc neznám. Pořád je hrajou v rádiích a mě to leze akorát krkem. Třeba v práci. Za celý den ji slyším cca 110 krát. A to se prostě musí oposlouchat. Ne, kecám. Pár tracků můžu poslouchat v kuse celý den. Jen jsem se na starý kolena našla v jiných stylech, než je P!nk. Ale na koncert jsem se vypravit musela. Přece jenom byla můj vzor pár let. Milovala jsem jí. Plakáty, články, tričko, tetování, fanklub. Platonická láska.

10. 5. 2013

Ráno jsem vstala už brzy. Asi o půl osmé. Né že bych nemohla dospat, ale poslední dny mám lehké spaní. Vypila jsem litr aquila team ice tea, kterej tak zbožňuju. Oblíkla jsem si tepláky a šusťákovku a vydala se běhat. Pršelo. Byla jsem zmoklá jak slepice. Moje vlasy vypadaly hrozně. Taky že se po mě každej koukal. Bylo to divný, když ne s obdivem, ale s odporem. Ale mě to nevadilo. Soustředila jsem se jen na běh a na uběhnuté metry a hudbu, která mi hrála v uších a pomáhala k lepšímu výkonu.

Doma jsem se osprchovala, dala si super zdravou snídani a začala se čančat. Můj neustálý problém. Co si vezmu na sebe? I přes nepříznivé počasí to vyhrály moje oblíbené šaty u kterých stále nemůžu identifikovat jejich skutečnou barvu.

A pak jsem čekala na moje dvě ostatní spolukoncertkyně. Moji sestru a její kamarádku. Měly přijet kolem dvanácté ale dorazily asi o pul druhé. Hodily si ke mě věci, převlékly se, pokecely jsme a mohly jsme vyrazit směr stanice českomoravská, kde stojí O2 aréna.

Zjistily jsme, že ač už bylo kolem čtvrté, jsme tam poměrně brzy. Když jsem to jako mladší prožívala, byla jsem schopná společně s ostatními skalními fanoušky u arény čekat od brzkého rána. Rozhodly jsme se tedy, že půjdeme na kávu do nedalekého obchodního centra Harfa. Tam jsme však nenašli nic obyčejného a příznivého, takže jsme se jenom preventivně vyčůraly, mrkly do jednoho obchodu a šly se courat okolo arény. Taky jsem potkala moje staré známé, právě ty, se kterými jsem kdysi trávila na koncertech čas. Pozdravila jsem je a v duchu si utvrdila, že jsem ráda, že jsem už z téhle sešlosti pryč (speciální komentář k tomu dostane zejména Claire Sheep).

Čekaly jsme a čekaly a pozorovaly směsici fanoušků, kteří se přišli na Růžovku podívat. Viděly jsme vše. Poměrnou část publika tvořily lesby. Tedy, myslím si, že to byly lesby. Mnohé z nich totiž vypadaly spíše jako kluci. Hledala jsem alespoň jednu hezkou tvář, ale dalo mi to zabrat (nevím, opravdu nevím, kde se ty hezké holky na holky schovávají). Jak já tu komunitu nemám ráda. Pak tam byli třeba malé děti. Rodinky s dětmi. Babičky a dědečkové. A v neposlední řadě my - ti normální. Prostě zde je vidět, že dokáže za srdce chytnout opravdu každého, bez rozdílu věku, orientace, vzhledu, národnosti a etnika.

Kolem půl sedmé začali pouštět do arény! V davové psychóze jsem se konečně začala těšit! V předchozích koncertech jsem měla problém s fotoaparátem, že jsem se před turniketem musela vracet do úschovny, moje sestra si ho tedy raději chytře schovala pod kraťasy, takže jí pípal zřejmě pásek a my bez problémů prošly kontrolou a utíkaly dál a dál. Čekaly jsme na pásky na ruku, které nás dost zdržely (organizace trochu opět vázla). Doběhly jsme tam! A já se zmohla na to, jen zakřičet UŽ JSME TADY!! Pátá řada je naše! Super! Ani nás netrápilo, že nejsme úplně u pódia. Ten rozdíl metr, už přece jenom nic není. Chudák Ája i moje spolužačka Anička na tom byly hůře. Měli jedno z mnoha sedadel a při koncertě seděli daleko od P!nk.

V osm hodin (dokonce bez zpoždění) začali hrát předskokani, kteří se letos taky náramně vyvedli!! Byla to alternativní kapela jménem Churchill... po pár písničkách jsem si dokonce uvědomila, že je znám. Rock a trochu folk. Zvláštní kombinace, ale skvěle nás rozezpívali a roztancovali, což se většinou o předskokanech říct nedá, většinou tam bývají jen na vyplnění času, kdy čekáme na velkou hvězdu!

Tady máte malou ochutnávku z jejich repertoáru:

A ten druhý zpěvák je, mimochodem, docela sladkej. Byla jsem nadšená.

Churchill přestali hrát si ve tři čtvrtě na devět a my opět netrpělivě čekaly. Mezitím, co odklízeli aparaturu a dělali poslední přípravy pro P!nk, bavil nás jakýsi chlápek... říkejme mu třeba Klaun, i když klauny nesnáším a on ani jako klaun nevypadal. Chodil mezi sedícím publikem a dělal si ze sebe i z nich legraci. Masíroval holohlavého chlápka, přelézal přes lidi a přidržoval se jejich hlav, upíjel z cizího pití a dělal s brčkem nechutné grimasy. Klaun nás vlastně provázel celý koncert, vždy to byla taková vtipná vložka, což celý koncert okořenilo.

A pak už přišla P!nk s první písní Raise your glass. Když jsem ji poprvé spatřila, měla jsem takovou radost! I hned jsem si na chvíli připadala jako ta stará bláznivá fanynky!

Začala hned se svými akrobatickými výkony, které nás doprovázeli po celou dobu koncertu. Někdy to bylo až neuvěřitelné a chvílemi jsem se bála, že si něco udělá a spadne dolů.

Poté následovala řada pořádných pecek, u kterých jsme se docela zapotili. Kromě Walk Of Shame, které pochází z nejnovějšího alba, zahrála moje oblíbené staré pecky jako Just Like A Pill, U + Ur Hand, Leave me Alone (při které zase ukázala the worst dance ever a mě mrzelo, že jsem měla málo místa na to, abych jí ukázala můj skvělý a proslulý Andrew dance, se kterým bych jí pravděpodobně konkurovala).

Po "drsnější" části však přišla trochu nemilá řada. Písně Try, Wicked Game, Just Give Me A Reason. Nezůstalo jedno oko suché. I já měla oči zakalené. Měla jsem odtud chuť utéct. Oněměle jsem poslouchala a modlila se, až nezačnu hystericky vzlyklat přes celou halu. Naštěstí jsem se udržela, ale připadala jsem si jako opravdová troska (možná že nejenom nepřipadala, ale opravdu jsem jí byla). Při těchto písních na mě padla deprese, smutek. Že ještě teď, když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Naštěstí mě při koncertu zachránila cizí slečna. Asi Italka. Krásná. Která se na mě podívala a usmála se tím nejhezčím a nejpozitivnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděla a dodala mi zase tu správnou náladu na pokračování a užívání si skvělého koncertu!

Poté zazněli písně jako Trouble, Are We All We Are, How Come You're Not Here, které nás opět dostali do skákací nálady. Skladbu Sober zazpívala v podivné "kleci", ve které se točila různým směrem společně se svými tanečníky. Nad tím byl opravdu rozum stát. The Great Escape zazněl pouze s jejím hlasem a s klavírem, na který sama hrála. Dále akustické Who Knew, Fuckin' Perfect. Taky připomněla nejstarší song Most Girls a You Make Me Sick z jejího prvního alba. Taky nesměla nezaznít Slut Like You, při které byli někteří fanoušci domluvení, že nafouknout barevné balonky a kondomy a vypustí je. Bohužel někdo neodmyslel, že pokud budou nafouklé jen obyčejným vzduchem, nahoru moc nepoletí. Pár se jich tam obejvilo, ale nebylo možné, aby nějaká takové akce českým fanouškům vyšla. Jako obvykle - trochu fiasko.

P!nk svojí show zakončila Blow Me (One Last Kiss) a písní So What, ve které je naštvaná na svého manžela. Při poslední písni lítala přes celou arénu zavěšená na jakýchsi gumách, otáčela se hlavou dolů a nahoru a vypadala, jakoby opravdu uměla létat.

Další postřehy:

Taneční výkony. Neuvěřitelné. Nic krásnějšího jsem dlouho neviděla. Obohatilo to celý koncert a já jsem díky tanečníkům ze všeho nadšená mnohem více. Jejich vypracované těla a ladnost, jakou se pohybovali. V mém slovníku se ani nenachází ta správná slova.

Mark Shulman. Kam se hrabou Zedníci, to je bubeník s velkým B.

Postava P!nk. Na to, že má tak malé dítě, se stihla dát do původní (nebo snad ještě lepší) kondice hrozně brzy. Je teď snad ještě mnohem krásnější. Takže bych k tomuto jen dodala - mateřství ji asi fakt sluší.

Outfity. Krásné šaty, gatě a kožená bundička!

The True About Love. Celý koncert byl v tomto duchu, což jsem měla uvést již na začátku. Tohle téma mě dost rozčilovalo. Všude srdíčka. A pak nás Klaun dokonce nutil řvát "love". Škoda jen, že jsme tam tu pravdu nezjistili.

Organizace O2. Nestavěli "bariéry" před arénou, když jsme na koncert ještě čekali venku. Což byla docela čára přes rozpočet. Vždycky jsme totiž čekali před dveřmi do O2 a vždy nás vyhnali alespoň o pět metrů dál a začali stavět. Schválně jsme tedy kvůli tomu zůstali v zadu a hle, letos se nic takového nekonalo. Dále již zmíněné nandávání pásek na ruku. Měli by to ještě trochu vykoumat a dávat je třeba hned na začátku. My jsme tu slečnu zase nemohli ani najít a bylo okolo ní strasně moc lidí. Takže jsme se zbytečně zdrželi. A co nás krásně překvapilo? Že rozdávali litry vody už před začátkem koncertu! Potěšili mě. Byl to totiž asi druhý koncert, kdy se mi neudělalo špatně! YAY!

Závěr 1:

ÚŽASNÉ ÚŽASNÉ ÚŽASNÉ!!!! Jak se mi na koncert nechtělo, tím víc se mi líbil a musím říct, s porovnání s ostatními, že jsem si ho užila snad nejvíc. Nevím, jestli je to tím, že je to tak čerstvý žážitek, nebo to tak opravdu bylo. Jsem nadšená z celkové show, která její zpěv doprovázela. Kdyby tam něco takového nebylo, dost by na mém hodnocení ubralo.

Skákala jsem, tancovala jsem, tleskala jsem, řvala jsem, málem jsem břečela. Nejemotivnější zážitek v poslední době.

Závěr 2:

Asi jsem už trochu dospěla. Dřív bych zezelenala závistí, že se ostatních dotýkala a podepisovala se jim a já o to přišla. Ale je mi to už jedno. YAY!