Tak co, učíš se? Kdy máš tu zkoušku? Kolik zkoušek ti ještě zbývá? Co máš teď za zkoušku? Za kolik máš zkoušku? Učila ses na tu zkoušku??? UČ SE!!!!
Tak tohle slýchávám dnes a denně. Samá zkouška. Proč se to tak hrotí? Když zkoušku neudělám na poprvé mám ještě druhou šanci. Tak proč vyšilovat? Zbytečný stres, který nám krátí naše životy a žere čas, kdy jsme mohli konat něco smysluplnějšího. Nesnáším to. Nesnáším se učit věci do školy. Nebaví mě to. Nemůžu se k tomu donutit. Ležím, čumím. Skripta leží vedle mě (pokud ovšem nějaké mám). Pozoruji je. Otevřít/neotevřít?
Ale tak, přece jenom se mrknu z čeho mě zítra bude zkoušet. Když v tom mi zabliká okno na facebooku. Kdo pak mi to asi píše? A hele, už je poslední díl seriálu, to bych se přece mohla dokoukat. A učení jde hned samozřejmě stranou. Pak ráno šílím. Nadávám. Ale nemohu se ponaučit. Pokaždé říkám, že to příště bude jinak, ale nebude. Jsem naivní. Jak asi zvládnu příští rok závěrečný zkoušky? Nevím... asi zajdu do výchovný poradny, ať tam se mnou něco provedou, protože já se sama od sebe, z vlastní vůle učit fakt nebudu.
A víte, jak se cítím, když se neučím a zkoušku udělám? Asi takhle....
Dneska je den, kdy mě moje štěstěna zklame. Cítím to. A jsem z toho smutná, ale učit se prostě
N E B U D U.
Držte mi palce.:-(
Vaše nestudijní Summer.
Žádné komentáře:
Okomentovat