Den první
V pátek jsme bohužel museli ještě do školy. Napsat si písemku na etnické menšiny, které jsme před tím samozřejmě ani neotevřeli. Naštěstí jsme něco z těch našich hezkých hlaviček vydolovali a náš trip mohl vypuknout! Přinesla jsem Ginger batoh teprve do školy, takže jsme jeli na Žižkov, aby si mohla sbalit své saky paky. Koupili jsme cigára, brambůrky a víno do vlaku. Bílé a červené v pochybné vinotéce. S Johnem jsme si samozřejmě zahráli na to, jak vínům hrozně rozumíme a že ochutnávat nechceme, protože prostě určitě víme, jak jednotlivý vína chutnají. Bílé bylo průměrné (ale mizelo taky nezvykle pomalu, než naše milované veltlínské zelené). Červené bylo opravdu nepoživatelné. Jeho pachuť cítím v ústech ještě teď!
Chtěla jsem si ještě vybrat peníze. Vkládám kartu. Mačkám pin. Zadávám požadovanou částku. A ejhle, výplata ještě nepřišla nebo jsem minulý měsíc moc utrácela. Takže jsem se celý výlet musela bohužel pěkně krotit. Když se něco kazí, tak se to prostě zkazí. Ještě jsme pro jistotu zašli na dvě do XT4, kde jsme plánovali naši cestu a mimo jiné jsme si slíbili, že se během výletu nebudeme hádat a že veškerou kritiku nebo urážky přijmeme s humorem. Takže: I promise.
Vyjeli jsme ze Smíchovskýho nádraží. Čekáme na vlak a jakýsi přijede na naše nástupiště o tři minuty dříve. To musí být on. Určitě tu bude ještě pár minut čekat. Nasedli jsme tedy a vlak se rozjel. O pár stanic dál měl nastoupit náš čtvrtý spolucestovatel. Jedeme jedeme, ale jeho vesnička nikde. Zanedlouho psal, že už jede taky vláčkem a v jakém že to vagonu jsme schovaní. Ejhle. Nastoupili jsme do špatného vlaku, který ale naštěstí jel tím samým směrem. V Berouně jsme přestoupili a konečně potkali i posledního výletníka.
Ve vlaku jsme potkali ještě Martina. Jel za svojí přítelkyní a pracuje ve strojírenství. Ještě jsme se dozvěděli, kdy se narodil a odkud je, ale to si už nepamatuju. Neznámý Martin nám totiž posloužil jako takový pokusný králík. Ginger a John totiž na výletě plnili sázku a já jim dávala různé úkoly nebo hádanky. Jedna taková hádanka byl tedy právě on. Měli o něm všechny věci uhodnout a on nám pak sdělil správné odpovědi. Byl milý, ale byli jsme rádi, že všichni vystupujeme!
Ve vlaku jsme potkali ještě Martina. Jel za svojí přítelkyní a pracuje ve strojírenství. Ještě jsme se dozvěděli, kdy se narodil a odkud je, ale to si už nepamatuju. Neznámý Martin nám totiž posloužil jako takový pokusný králík. Ginger a John totiž na výletě plnili sázku a já jim dávala různé úkoly nebo hádanky. Jedna taková hádanka byl tedy právě on. Měli o něm všechny věci uhodnout a on nám pak sdělil správné odpovědi. Byl milý, ale byli jsme rádi, že všichni vystupujeme!
Doťapkali jsme si to do našeho kempu, kde na nás čekal pan Há, aby nás ubytoval a předal klíče.. Já jsem spala s Ginger a kluci spolu ve vedlejším příbytku. Samozřejmě, že měli lepší postel. Ta naše byla prťavá a ke všemu nám nešlo světlo. Jak už to tak bývá, bylo tam zatuchlo. Říkám Ginger, otevři okno. Ginger se zapře do okna, ale otevřít ji nešlo. Zapře se ještě víc. A ozve se rána přes celý kemp. Okno vypadlo a narazilo do přípojky od karavanu, takže se asi dvě malé části odchlípli. Ginger rychle běžela ven, abychom okno mohli nasadit v domnění, že jsme neviditelné, asi tak, jako "vodník".
Den jsme završili příjemným posezením s vodnicí, vínem a pivem. Bavili jsme se, smáli jsme se, hráli hry (třeba že Ginger a John museli přinést sůl) a asi ve dvanáct jsme zalehli do postele, protože nás druhý den čekal velký výšlap! Zavrtali jsme se do spacáku a snažili se usnout. Naštěstí jsem usnula hned (díky tomu vínu možná), ale ta zima, jaká mě v noci probouzela! Nevím, kolik stupňů mohlo být, ale cítila jsem se, jak na Sibiři. Můj nos byl jako kostka ledu a když říkám kostka ledu, tak to tak i myslím. Tentokrát to není žádná metafora, ale holý fakt. Ruce, nohy, záda. Všechno mrzlo. Ale díky bohu jsme všichni přežili ve zdraví!!!
Den druhý
Vstali jsme, vyčistili si zuby. Někteří z nás se odhodlali jít do sprchy. Zblajzli snídani, vypili černý čaj a kávu (asi nejsilnější jakou jsem kdy viděla) v místním kiosku a byli jsme ready!
Cesta byla trochu náročná. Chvíli jsme šli po krásných rovných silničkách, jindy zase po stezkách, ve kterých nebyla ani cesta, jen mokrá zem a celkem velký sráz, což byl trochu problém zejména pro naši milou Ginger, která nesnáší výšky. Potkali jsme třeba to nejkrásnější a největší pampeliškové pole, kde jsem si připadala, jako opravdová víla. Taky jsme zachraňovali velké černé brouky. Hráli si na Xenu, Gabrielu a Herkula s klackama, které jsme si po cestě ulovili. Vylezli na dřevěný chatrný posed.
Když jsme dorazili na Křivoklát, prošli jsme se a koupili, napsali a poslali pohled našim maminkám. Na prohlídku jsme nešli, ani na hradby. Protože je to všechno až příliš drahé a nechtěli jsme marnit čas hodinovým výkladem, který si můžeme přečíst třeba na internetu. Zašli jsme si na oběd a malinovku a vydali se směr Velká Buková, kde na nás měla čekat rozhledna, kterou jsme pak málem přehlédli. Nebyla nic moc, ale výhled z ní byl hezký. No, asi jako z každé rozhledny. Pokochali jsme se a zapsali se do kroniky této rozhledny. Samozřejmě, že jsme nezapomněli udělat reklamu na náš blog a John na svojí Chill out therapy.
Cestou zpátky jsme si zašli asi 6 kilometrů na víc, protože jsme si cestu chtěli zpříjemnit lesem a nechodit po silnici. Asi by to nebylo tak hrozné, kdyby aspoň někdo z nás čtyř měl sebou pití. Vše jsme samozřejmě vylunkali a zapomněli si koupit vodu novou. Jak malí jardové!!!
Každopádně jen co jsme dorazili do kempu, začalo moc pršet a padat kroupy. Takže jsme měli obrovské štěstí, že jsme se stihli vrátit včas.
Osprchovali jsme se (velice komické, jelikož jsme s Ginger neměly žádné vodní boty, vytvořily jsme si podložku na zem z igelitové tašky). Když jsme šly ze sprchy, málem jsme se lekly, že jsme ztratily klíč. Asi pět minut jsem ho hledala v umývárkách, pak ho Ginger naštěstí nešla zabalený v ručníku, i když tvrdila, že ho tam na stoprocent nemá.
Večer jsme si šli sednout na pivo do kiosku. Fandili našim hokejistům, hráli karty, povídali si, zpovídali našeho kamaráda. Prostě dokonalý chill. Kluci šli pak spát a já s Ginger jsme si povídali asi do půl čtvrté. Jedli jsme gumídky v posteli a hrozně nahlas jsme se smály, když jsem inscenovala jeden můj nedávný zážitek a mluvila o něm asi tři hodiny. Čůraly jsme před karavanem (což už nikdy dělat nebudeme, protože jsem si právě vyndala klíště) a zabarikádovaly kluky tak, že jsme jim před dveře naskládali asi pět židlí a stůl, takže se pak chudák Kuba nemohl dostat ráno ven.
Den třetí
Poslední den jsme spali celkem dlouho. S Ginger jsme snídali párek a včerejší rohlík. Sbalili jsme se, poklidili karavany a plánovali cestu domů. Kuba odjel dřív a my tři jsme se vydali na vlak o něco později. Čekali jsme v místní hospůdce, jak jinak než s malinovkou, než nám pojede vláček. Do Prahy jsme dorazili asi kolem čtvrté a šli jsme hned výlet zreflektovat na nábřeží. Všichni jsme byli ale docela unavení a brzo šli domů do sprchy a na pořádný kus žvance!
Výlet v otázkách:
Kdo je pan Há? Šéf kempu
Jaký byl nejstrašnější zážitek z pobytu? Když na mě chtěla údajná paní agresivní Čížková (alias piča kráva) zavolat policii a prát se se mnou, jen kvůli tomu, že jsem se trochu smála na wc)
Nejvtipnější hláška, kterou si pamatuji? Jaký prostředek je na termity - no přece terminátor!
Nejčastější hláška? True story, bro
Hláška, kterou přestanu používat? I dont care
Nejdivnější zvíře? Pes, který vypadal jako čínské prase.
Nejdivnější lidé? Trampové burani, co poslouchali romano hiphop, Michala Davida a přeskakovali Nirvanu.
Ginger málem ztratila klíč a kdo ho ohnul tak, že nešlo zamykat? Summer
Kdo se ten klíč pokoušel celé ráno spravit a nespravil? Ginger a Summer
Kdo ho vzal do ruky a za minutu spravil? John
Kolik máme puchýřů? Cca 6
Kolik jsme ušli kilometrů? Cca 15
Kolik lidí nám řeklo, že jsme moc hluční? 2
Kolik tisíc jsme málem platili na konci výletu za rozbité okno? 6
Počet vykouřených vodních dýmek? Nespočetně
Co je to Johnova chill out therapy? http://www.mixcloud.com/ChilloutTherapy/
Nejdivnější příběh? Ten, kde vystupuje padesát pečených kuřat, padesát živých kuřat a padesát utopených kuřat.
Nejnudnější osoba? Vodník
Co nás překvapilo 1? Že jsou v tomto kraji velice milí lidé
Co nás překvapilo 2? Že jsme se opravdu nepohádali
ZÁVĚR:
Výlet se moc povedl. A mám je ráda.
Teď už zase do normálního života vstříc všem starostem! :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat